L i d s k é _m ě ř í t k o _a_ a r c h i t e k t o n i c k á _k o m p o z i c e

____Nedokáži si představit dostatečnou kvalitu architekta, který by se obešel bez úspěšně zvládnutého studia lidského těla coby výstupního měřítka pro navrhování staveb a urbanismu.

Vzájemná harmonická skladba všech složek stavebního díla i přiměřený vztah jeho užitné funkce, estetických a ideových aspektů. Při utváření architektury je třeba brát na zřetel působení různých prvků, zejména prvků dispozičních (rozvržení architektonických tvarů, architektonických prostorů, architektonických hmot, měřítka; viz též architektonická dispozice), prvků materiálově konstrukčních a prvků výtvarně estetických (rytmus, gradace, rozvržení vztahu horizontálních a vertikálních linií, plastická a malířská výzdoba, světlo a stín), začlenění do krajiny a okolní zástavby (urbanistická kompozice) a podobně. Pro každý typ architektury jsou některé z těchto prvků rozhodující, jiné méně významné. - Jako základní typy architektonické kompozice lze označit kompozici racionalistickou, založenou na pravidelných statických geometrických tvarech a kompozici organickou (rostlou, citovou), v níž se uplatňují pravidelné nebo nepravidelné dynamické tvary, často inspirované přírodou (viz též organická architektura).
Výchozím předpokladem architektonické kompozice jsou přírodní podmínky (podnebí, lidská fyziognomie), společenské podmínky (dobově a majetkově podmíněný životní styl, politické a filosofické ideje a podobně), materiálové a technologické podmínky, dobové estetické požadavky a jako aktivní činitel osobní předpoklady architekta. Tradičním metodickým principem architektonické kompozice je modulace (vytváření souhrnu pravidel pro stanovení základních rozměrů; viz též modul). Již od dob antiky byla patrná snaha o teoretické postižení obecných pravidel (v antice například Iktínos, Vitruvius, v renesanci Alberti, v novověku Le Corbusier) a postupně byly formulovány základní kompoziční prostředky a postupy (kompoziční osa, jádro kompozice, proporce, rytmus, kontrast, symetrie, měřítko, architektonický akcent, barva v architektuře, linie v architektuře ap.); jejich konkrétní cílevědomá aplikace je však vždy problematická (rozpor mezi ideálním a reálným).

zdroj..http://architektura.klenot.cz/teorie-architektury/141-23-vyrazove-prostredky-kompozice

Osamocen v rodném kraji jsem ve  své malbě dospěl k poetické abstrakci. Nikdy jsem neměl rád gesta za každou cenu. Cítím, že moje obrazy plynou jako moravské balady v lidových písních, i na ně si musíte zvyknout. Vzdálen a odtržen od pražského mediálně-kulturního centra jsem se však těžko zařazoval do generačního povědomí. Nic naplat, Praha určovala a určuje. Byl jsem jako herci, kteří se neobjevují v televizních inscenacích na celoplošných kanálech; jsou dobří, ale téměř neznámí.
Více zde:http://cundrla.webnode.cz/